2012 V.

Je opět ráno a vyjíždíme směr Silverton, projíždíme horským průsmykem a prudce klesáme ke nedalekému městečku, které již na dálku dává tušit že je něčím nevšední. Kouř z parních lokomotiv, domy víc jak sto let staré, vlastně celé město v původním stavu, jak ho kdysi postavili. Historické, státem chráněné městečko mně chytlo za srdce, sice hory a zima, ale dokázal bych si představit že zde žiji.
Poprvé navštěvuji informační centrum pro turisty a jde mi hlava kolem, tady v USA je opravdu vše jinak. V Evropě si nedokážu představit položit dotaz zda a která cesta je v horách otevřená pro terénní auta,
nejspíš by mně vykleštili. Tady v USA v místech kde se offroad jezdí, je hlavní informací v takovém to centru právě to kam se autem už smí a kam ještě kvůli sněhu případně jiným důvodům nesmí. Naštěstí jsou naše plánované cesty otevřené a tak nám nic nebrání si pořádně zajezdit.
Spím ve stanu prší a je zima, ale i tak si to užívám. Alex připravuje itinerář na zítřek a já jsem opravdu zvědavý co to bude.
Budím se vcelku, brzo stále poprchává, než dosnídám je i Alex na nohách, jde to rychle než se rozkoukám už frčíme do hor. Před námi malá drobná překážka, Alex ji loni vyjel na poprvé, ale letos je mokro prší a kameny kloužou. Chvíle trápení a už je nahoře, vyrazím za ním a zde jsem z krátkým Jeepem ve výhodě, kéž by to tak bylo vždy, vyjíždím bez zaváhání a pokračujeme na hřebeny Colorada.
Zdejší oblast je ještě barevnější, oranžové hory zbarvené železnou rudou v kontrastu se zelení a modrými jezírky. Tak trochu to místy připomíná Nový Zéland. Sjíždíme do údolí do opuštěné zlatokopecké osady, kolem teče rezavý potok, domy jsou schátralé ale stále stojí, prý se zde má vše opravit a vytvořit skanzen. Neustále míjíme uzavřené doly, většinou zlaté ale i rudné.

Někdo sbírá známky
druhý zase tanky

Dnes končíme docela brzo, mám čas si vyprat ale je to tak trochu nad mé síly, pračka a sušička na mince, kvantum tlačítek a hejblátek, nakonec se vše daří. Večer jdeme na večeři do restaurace, nádherná hospůdka korespondující s historickým domem ve kterém je a co víc jedna z těch servírek ... Dnešek měl ale ještě jedno zásadní pozitivum, přišel jsem na to proč zná Alex všecky kadibudky v USA. Je to takový americký fenomén, který v Evropě resp. v ČR neznáme, tady se prostě kolem cest nenajde nic co by nasvědčovalo o lidské přítomnosti krom těch cest a když není kadibudka je igelitová taška, ano čtete dobře tak to tu chodí ne jako v ČR kolem parkovišť na D1 kde se dá jen v chemickém obleku, no a Alex pro změnu nemá rád igelitové tašky.