2012 VI.

Vstáváme brzo, vyrážíme kolem desáté kousek po silnici, ale Alex brzo odbočuje, pomalu stoupáme když dojedeme ceduli. Valím oči na ten nápis, já pojedu legendární Black Bear trail. Jeden z nejkrásnější trailů v Coloradu, neskutečná vyhlídka okořeněná srázem dobrých 500 či víc metrů hlubokým, zvláště úsek kolem vody jež padá do hlubin je záživný pro někoho až děsivý, musím říct že zadek mi vážně cvakal. Sjíždíme do údolí klikatící se cestou, po cestě fotím vodopád a neustále se kochám přírodou. Zastavíme u snad elektrárny, fotíme a opět pokračujeme do údolí. Dole je malé městečko a mám za to, že tam máme namířeno. Mýlím se, projedeme kolem a opět stoupáme do hor. Black Bear máme v zádech, prohlížím si cestu kterou jsme jeli, klikatící se jak had prořezávající se horou. Nádherná podívaná na lidský um prolitý potem. Je až nepochopitelné že tohle někdo zvládl holýma rukama.

Stále stoupáme a přijíždíme ke zlatým dolům, přejedeme hranu vrcholu a klesáme do neskutečně nádherného údolí plného květin. Kam se podívám tam to hraje barvami. Kousek níž je další důl s porušeným vchodem a vstupujeme dovnitř, ale i když je léto je celý vnitřek pokrytý metrovou vrstvou ledu. Jen co si na led stoupnu, hodím záda. Jasně, jen se smějte. Chodby jsou po pár metrech zavalené, ale i tak si to užíváme, dál už led mizí a objevují se koleje které se zase ztrácí pod závalem.
Den byl dnes opravdu záživný, vracíme se do Silvertonu po bahnité cestě, auto je neskutečně špinavé a tak ho jdu umýt v místní říčce. Blbnu tak dlouho, až se voda dostává kam nemá a nastává chvíle děsu že už nenastartuji. Naštěstí motor nastartuje a já potupně jedu do místní myčky.

Dnes, naštěstí vysvitlo slunce takže stan stačí uschnout před zabalením. Vyrážíme kolem jedenácté dopoledne směr Cinnamon Pass, přes Engineer Pass a dlouho jedeme opět po hřebeni, vlevo i vpravo hlouboké údolí, cesta široká sotva dva a půl metru. Navštívíme městečko Creede, kousek za městem pak narážime na doly minerálů, tedy polodrahokamů a drahokamů. Cesta nás dovede až k dolu, kde majitel bydlí a prodává kamínky z celého světa. Počasí se kazí a pomalu sjíždíme do údolí, když uprostřed ničeho minimálně 8 mil od nejbližšího stavení stojí uprostřed téhle pustiny budka třikrát tři metry metry s nápisem Poštovní úřad, jediné co mně napadá že si tu medvědi posílají dopisy.