Dnes měl Alex v rukávu ještě jeden výlet, ale počasí řeklo ne, stojíme na skalní hraně a v mlze vidíme pár skal, prší je zima.Došlo na to nejhorší, loučení s někým kdo vám přirostl k srdci, nedokážu se ani ohlídnou, sešlápnu plyn a mizím v dáli. Slzy v očích, kruciš asi senilním...
Cesta do San Francisca je opravdu příšerná, oblast 51 míjím pozdě večer, takže tady žádná sranda nebude. Spím kdesi v poušti vedle auta pod širákem a je docela zima, ráno pokračuju do San Francisca. Ach jo, zase platit za jízdu po mostě, no to jsou vymoženosti.
San Francisco, zima, fouká vítr, neskutečné množství lidí. V dálce vidím "Skálu" a vyhlížím Golden Gate, ale je schovaný v mlze. Tak dnes jsem zklamaný, jsem sám, je zima, nevidím co jsem vidět chtěl, odjíždím do Palm Springs za Bohoušem. Jen ty tramvaje v San Francisku, ty mně učarovaly, žádná snad není stejná. Konečně se opět potkáme, dáme grilovanou klobásku a pojezdíme po Californii. Při návratu ještě stavím v legendárním Pioneertown, ale přijíždím příliš pozdě. Potkávám zde jistou prý známou zpěvačku, ale vůbec netuším o koho jde. Odcházím brzo už zavírají, nedostanu ani pivo, vezmu to tedy zkratkou přes poušť kde přenocuji.Dnes kolem baráku říká Bohouš. Aha to už znám, to bude minimálně 60 mil za barák a pak do pouště ;-) Tak prý nejdříve muzeum Generál Patton, odjíždíme na východ a asi po hodině přijíždíme k muzeu, je tu příjemný motorest, něco málo sníme a už jdeme do muzea.
Prohlídka nebyla nijak dlouhá, muzeum je malé, ale má co nabídnout. Jsem spokojený a už se těším co bude dál, dnes prý jen malé zpestření. Jedem se podívat na místa kde už Bohouš byl a ještě kousek dál, kam se chce podívat. Primární cíl je bagr, sekundární grilování klobás. Nejsem si ale jistý, jestli ty klobásy nejsou spíše primární :-D Projedeme kousek od solného jezera a uhýbáme na jih, kolem staré železniční trati, ta po chvíli zůstává za námi a my odbočujeme na východ do hor či spíše kopečků. Blížíme se k místům, kde probíhala zlatá horečka, důl vedle dolu, všude pozůstatky těžební činnosti. U jednoho podobného dolu zastavujeme. Není to ale důl, jen pokusná nikam nevedoucí štola. Pokračujeme dál chceme se dostat k bagru.Jedeme po starých zlatokopeckých cestách, krajina je zde fádní šedivá jen občas zelený kaktus, život tady musel být těžký až depresivní, s podobnými myšlenkami odbočujeme na úzkou cestu lemující kopec. Bohouš naviguje a já poslušně vedu Jeep směr bagr. Jsme skoro na vrcholu, když napravo od nás zbystřím cosi žlutého. Místní offroadový klub stařičký bagřík natřel nově na žluto a ten září do okolí. Bohouš je spokojený, popojedeme ještě kus výš ke starému zapečetěnému dolu a stáčíme auto jižně z kopce. Po pár desítkách metrů cesta končí a Bohouš vymýšlí jak pokračovat dál. Nejde to, v jednom autě není šance pokračovat dál ale nápad projet jižně od bagru je to dobrý, snad tedy příště se ta cesta najde, otáčíme se a jedeme zpět. Já ještě prolezu staré krátké štoly, řádně si narazím hlavou o strop jedné z nich a už vymýšlíme kde splnit sekundárně primární cíl, tedy zmastit si pusy grilovanýma klobásama.
Sjedeme zpátky do údolí, je zde zvláštní kruh postavený z kamenů, vyndáme gril a začínáme grilovat. Klobásky byly neskutečně dobré, Bohouš moc dobře ví co koupit, je rozený gurmán. Chvíli pozorujeme kruh a mé ambice v oblasti duchovna vítězí nad zdrženlivostí. Vstoupím do kruhu a po vzoru indiánů promlouvám k duchům pouště, zvedne se silný vítr a já prosím aby se utišil. Přesně jak jsem požádal, tak se stalo a vítr ustal. Poděkoval jsem za přízeň a vítr opět začal foukat, vystoupil jsem tedy z kruhu a vracím se k Jeepu. Vítr utichá a Bouhouš který na tyto věci nevěří, poprvé přiznává že asi něco kolem nás pro jeho chápání nepochopitelného je a žádá ať jedem dál, je mu to zde najednou nepříjemné a má divný pocit.Usedám do auta a odjíždíme domů a o dění u kruhu se už moc nebavíme, cítím že se s tím Bohouš musí vnitřně vypořádat sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat