Jdeme spát, zítra opět přesun, prý tentokrát se mám na co těšit. Jo, to nemusejí říkat, co jsem s Alexem a Pavlou, jsem už dávno pochopil, že s nimi se dá jen těšit a vždy to bude stát za to. Jen škoda že ten Bohouš tu není, ale aspoň že jeho klučina je už v pohodě.
Vyjíždíme kolem desáté, vůbec netuším co mne čeká, ale po pár stech mil míjím ceduli Arizona, zastavujeme u skal kde parkuje víc aut. Nic zajímavého krom skal tu není tak vyčkávám co bude. Procházka kolem skal a pohled na skály vyráží dech každému kdo zde zastaví - indiánské kresby na skalách. Nojo, kresby, jenže na těch kresbách jsou kosmonauti. Tak nevím, buď v budoucnosti někdo vymyslí stroj času, nebo tady vážně nejsme sami a je to už dávno, co k nám začali létat na návštěvu.Pokračujeme dál, ale za nedlouho stavíme u čerpací stanice. A kruciš, sem potkal první opravdu krásnou Američanku.
Zanedlouho odbočujeme do hor, z teplot kolem40°C mám v mžiku na teploměru jen 12°C a zapínám topení, naštěstí to trvá jen chvíli a teplota opět stoupá, jedem po úzké asfaltce vedoucí po hřebeni, na každou stranu prudký sráz a jedna zatáčka za druhou.
Sjíždíme do údolí do pouště, před námi městečko Escalante s malým kempem a příjemnou hospůdkou. Postavím stan a jdu do hospůdky, "konečně dobrý kafe", tak to je tady v tom světě div divoucí. Chvíli se ještě poflakuji po okolí, Alex s Pavlou bydlí vedle v motelu a každý si užíváme chvíle klidu.
Jde se spát, těším se na to užívání. Jen ti cvrčci či co to je by mohli sklapnout, to je vážně otřesný. Ale zlatý cvrček proti skunkovi, jehož vůni zaznamenám v okamžiku, kdy se na chvíli otočí vítr. Ještěže jen na chvíli...
Žádné komentáře:
Okomentovat