6 únor 2010 letím do USA na pozvání kamaráda. Let byl super, turistická třída sice moc nenabídne ale hlavně že letím, mám skvělého souseda. Mluví rusky, takže co by komunistické dítě povinně se učící rusky, nemám problém se domluvit. Horší to už je s personálem letadla, ale nakonec pochopí můj požadavek na skotskou a Coca-Colu což je na prospání většiny letu ideální řešeni.
Jsem v USA a přichází to nejdůležitější, kontrola u imigračního úředníka, naštěstí mám doprovod, mladou pohlednou a především chytrou dívčinu. Úředníkovo oči spočívají ve výstřihu dívčiny a pouze kývá hlavou, pronese pár slov, zjevně ke mně ale pohled je silnější, na odpověď nečeká razítkuje pas a hurá jsem opravdu v USA v Los Angeles.
Nadšený, unavený, zmatený z časového posunu, narychlo skládám kufry do kamarádovo Toyoty netuše drastické chyby které jsem se právě dopustil, v klidu usedám na přední sedačku a vyrážíme směr Palm Springs. Po půl hodině jízdy mne zaujala ve večerním světle silueta vzdálených hor, sápu se tedy po tašce s veškerou elektronikou včetně fotoaparátu. Omdlívám, nechal jsem jí na vozíku na letišti.
Kamarád mne uklidňuje z mého hysterického breku slovy "buď v klidu, vrátíme se, bude buď na vozíku nebo na policii". Já Čech zvyklý snad na vše nevěřím, že by se někdy taška našla, smutně vzlykám za neustálého nadávání ke své blbosti.
Dalších třicet minut jedeme zpět, jsme již na letišti v koloně a tak za jízdy vyskakuji a utíkám co můžu k místu kde jsem opustil onen košík. V cestě stojí dodávka a já za ní nevidím, srdce mám v krku, nevěřím že by tam taška byla. Obíhám dodávku a v úžasu se mi málem podlomí kolena, taška leží na svém místě, lidé jí obchází v uctivé vzdálenosti a nikdo nemá nejmenší zájem zjišťovat její obsah či si jí přivlastnit. Až později se dozvídám, že strach z bomb a atentátů je tak velký, že by bylo pravděpodobnější, kdybych u tašky našel komando pyrotechniků s dálkově ovládaným robotem, než že by tašku někdo ukradl.
Tak to byl první den, psychické vysílení a únava mne doženou ke spánku, probuzen jsem až v Palm Springs u motelu, kde usínám v posteli aniž bych se stačil svléknout.
G.
Žádné komentáře:
Okomentovat