Cesta tam
6 únor 2010 letím do USA na pozvání kamaráda. Let byl super, turistická třída sice moc nenabídne ale hlavně že letím, mám skvělého souseda. Mluví rusky, takže co by komunistické dítě povinně se učící rusky, nemám problém se domluvit. Horší to už je s personálem letadla, ale nakonec pochopí můj požadavek na skotskou a Coca-Colu což je na prospání většiny letu ideální řešeni.

Jsem v USA a přichází to nejdůležitější, kontrola u imigračního úředníka, naštěstí mám doprovod, mladou pohlednou a především chytrou dívčinu. Úředníkovo oči spočívají ve výstřihu dívčiny a pouze kývá hlavou, pronese pár slov, zjevně ke mně ale pohled je silnější, na odpověď nečeká razítkuje pas a hurá jsem opravdu v USA v Los Angeles.
Nadšený, unavený, zmatený z časového posunu, narychlo skládám kufry do kamarádovo Toyoty netuše drastické chyby které jsem se právě dopustil, v klidu usedám na přední sedačku a vyrážíme směr Palm Springs. Po půl hodině jízdy mne zaujala ve večerním světle silueta vzdálených hor, sápu se tedy po tašce s veškerou elektronikou včetně fotoaparátu. Omdlívám, nechal jsem jí na vozíku na letišti.